Abstrakce (z latinského abstractus, odtažitý) je způsob tvorby, který se záměrně vzdává přímého zobrazování viditelného světa a staví na barvě, tvaru, linii a rytmu jako na samostatné řeči. Malíř tu nekopíruje krajinu ani tvář, ale skládá napětí, harmonii či pohyb, které mají působit přímo na naše city. Vasilij Kandinskij, jeden z jejích zakladatelů, byl přesvědčen, že barvy a tvary mohou na člověka zapůsobit podobně jako hudba. A není to půvabná představa, že obraz může znít?
Zrodila se na počátku 20. století jako radikální odklon od realistického zobrazení světa. Kandinskij došel k názoru, že věrné kopírování reality už není úkolem malířství, protože k tomu přece slouží fotografie. Umělci a umělkyně tak dostali svobodu odpoutat se od předmětu a začít pracovat čistě s vizuálními prostředky. Směr se pak rozvětvil do mnoha podob, od geometrické abstrakce až po lyrickou, kde vládne gesto a živel.
K zakladatelům patří Vasilij Kandinskij a Kazimir Malevič, jehož suprematismus (směr redukující obraz na základní geometrické tvary) vyvrcholil ikonickým Černým čtvercem. V poválečném období se abstrakce mocně rozvinula ve Spojených státech v podobě abstraktního expresionismu, jehož nejznámější tváří je Jackson Pollock, který cákal a lil barvy na plátna položená na zemi. Českou stopu tu píše především František Kupka, jeden z průkopníků světové abstrakce vůbec. Po válce na něj navázal Zdeněk Sýkora, který abstrakci rozvíjel přes strukturu a už v 60. letech patřil k prvním na světě, kdo při tvorbě zapojil počítač.
Češi u zrodu abstrakce nechyběli, naopak, František Kupka stál přímo v jejím světovém předvoji a jeho díla dnes sklízejí úspěch na aukcích doma i v zahraničí. Po válce se abstrakce u nás rozvíjela navzdory oficiálně prosazovanému socialistickému realismu, takže vznikala tak trochu proti proudu. Zdeněk Sýkora pracoval se strukturou a později i s počítačem a řadí se tím k mezinárodně respektovaným průkopníkům. České abstraktní umění tak má co nabídnout i mimo naše hranice.
Na českém i světovém trhu patří abstrakce k nejžádanějším kategoriím a nezřídka dosahuje rekordních cen. S tím se ovšem pojí půvabný paradox, o kterém mluvíme i na přednáškách Art Part Clubu: sběratelé a sběratelky často deklarují zálibu právě v abstrakci, ale když dojde na koupi, mnozí nakonec sáhnou raději po figuře. Zajímavé je i geografické rozložení chuti, na americkém trhu, třeba na Floridě, je velká poptávka po rozměrné barevné abstrakci do prostorných interiérů. Kdo hledá dílo, které rozzáří velkou stěnu, tuší, proč se tomu tak děje.
— Anna Pulkertová, zakladatelka Art Part Clubu
