Abstraktní expresionismus je směr poválečné americké abstrakce, tedy malby, která nezobrazuje konkrétní věci, ale pracuje s barvou, gestem a plochou jako s hlavním sdělením. Umělci a umělkyně tu na plátno přenášejí spíš vnitřní stav a energii než viditelnou skutečnost. Co může být přímočařejšího než dívat se na obraz a cítit ho dřív, než ho vůbec začnete rozumově vykládat?
Směr se zrodil po roce 1945, tedy po druhé světové válce, a bývá spojován s výrazným posunem uměleckého těžiště. Právě díky němu převzal New York roli centra uměleckého světa, kterou do té doby držela Paříž. Byl to okamžik, kdy se americká scéna poprvé postavila do čela dění.
Klíčovými jmény směru jsou Jackson Pollock a Mark Rothko. Pollock proslul technikou cákání barvy přímo na plátno položené na zemi, zatímco Rothko je znám velkými plochami zářivých barevných polí. Každý z nich ukázal, že abstrakce může být stejně silná a osobitá jako figurativní malba.
Abstraktní expresionismus patří k nejsilnějším a zároveň nejdražším segmentům trhu s uměním. Díla Pollocka či Rothka se řadí k tomu nejcennějšímu, co lze v poválečném umění pořídit, a jejich pozice na špici je dlouhodobě stabilní. Pro sběratele jde o jednu z nejprestižnějších kapitol dvacátého století, byť se pohybuje ve velmi vysokých hladinách.
— Anna Pulkertová, zakladatelka Art Part Clubu
