Alokace portfolia do umění je jednoduše odpověď na otázku, kolik majetku dává smysl v umění držet. Nejde o to koupit jeden obraz, ale rozhodnout, jak velký kousek celého jmění bude tvořit umění vedle ostatních aktiv. Je to způsob, jak přemýšlet o umění jako o součásti širšího majetku.
Poradci obvykle zmiňují zhruba 4 až 8 procent majetku držených v umění. Nejbohatší sběratelé, takzvaní UHNWI (ultra high-net-worth individuals, tedy lidé s mimořádně vysokým jměním), jdou ale i k 30 až 50 procentům. Konkrétní podíl závisí na tom, kolik kdo má, jak dobře trhu rozumí a jaký k umění má vztah.
Umění tu nefiguruje jako spekulace, ale jako diverzifikace a uchování hodnoty vedle akcií či nemovitostí. Jeho hodnota se často vyvíjí jinak než ceny na burze, takže může majetku dodat určitou vyváženost. A na rozdíl od čísel na účtu má člověk dílo doma na zdi, kde těší každý den.
Uváděná procenta jsou orientační vodítka, ne pevné pravidlo pro každého. Umění je hůř prodejné než akcie, jeho hodnotu ovlivňuje vkus i móda a s držením souvisí i péče a pojištění. Vyplatí se proto do umění dávat jen tolik, kolik nepotřebujete mít rychle po ruce, a spíš myslet na delší horizont.
— Anna Pulkertová, zakladatelka Art Part Clubu
