Art brut, doslova „syrové umění“, je tvorba, která vzniká mimo instituce a akademický rámec — bez školení, bez ohlížení se na pravidla a dobové trendy. Často ho vytvářejí lidé s duševní nemocí či autoři stojící zcela stranou uměleckého provozu, čistě z vnitřní potřeby tvořit. Blízko k němu má i naivní umění se svou bezprostředností. Není právě tahle nespoutanost tím, co na něm tolik přitahuje?
Pojem art brut razil francouzský malíř Jean Dubuffet v polovině dvacátého století, když sbíral a zkoumal tvorbu lidí mimo oficiální umělecký svět. Fascinovalo ho, že tato díla vznikají zcela svobodně, nezatížená vkusem galerií a akademií. Dal tak jméno něčemu, co tu bylo vždycky, jen si toho dlouho nikdo pořádně nevšímal.
Zakladatelskou postavou samotného pojmu je Jean Dubuffet, který art brut objevil a pojmenoval. V českém kontextu sem patří Anna Zemánková, jejíž křehké a přitom sugestivní kresby květin patří k tomu nejsilnějšímu, co domácí scéna v tomto poli nabízí. Společné je těmto autorům, že tvořili mimo hlavní proud, a přesto — nebo právě proto — velmi osobitě.
Na trhu o art brut roste zájem, což ještě před pár desetiletími nebylo samozřejmé. Sběratelé i instituce postupně objevují, že autenticita a nespoutanost těchto děl mají svou trvalou hodnotu. Pro toho, kdo hledá umění mimo vyšlapané cesty, je to pole, které si zaslouží pozornost.
— Anna Pulkertová, zakladatelka Art Part Clubu
