Je to způsob oceňování, při kterém se cena díla odvíjí od jeho velikosti — zjednodušeně řečeno koeficient krát počet centimetrů čtverečních (cena úměrná ploše). Čím větší plátno, tím vyšší výsledná částka. Jde tedy o pokus převést hodnotu díla na jednoduchý vzorec.
Vezme se plocha díla v centimetrech čtverečních a vynásobí se koeficientem, který bývá pro daného autora či období vžitý. Malý formát tak vyjde na zlomek toho, co velké plátno téhož malíře. Právě proto rozměrné dílo obvykle stojí násobně víc než jeho komornější sourozenec.
Protože mu to dá rychlou představu, jestli je cena vůbec v rozumné relaci k velikosti a k ostatním dílům autora. Je to užitečná orientační pomůcka, když člověk srovnává několik nabídek. Pomáhá odhalit i to, kdy je nějaká položka výrazně dražší, či naopak levnější, než by se čekalo.
Plocha zdaleka není všechno — malé, ale klíčové dílo může mít cenu vyšší než velké plátno z okrajového období. Vzorec nezohlední vzácnost, stav, provenienci ani to, jak podstatné dílo v autorově tvorbě je. Berte ho proto jako první hrubý odhad, ne jako konečné slovo o hodnotě.
— Anna Pulkertová, zakladatelka Art Part Clubu
