Chandelier bid je příhoz, který licitátor „vyvolá" ukázáním do prázdna, obrazně řečeno ke svícnu (odtud anglické chandelier, tedy lustr). Nestojí za ním žádný konkrétní dražitel; jde o pomyslnou nabídku, kterou dražebník sám nadhodí. Zní to možná překvapivě, ovšem na aukcích jde o zavedený a legální postup.
Licitátor jím zvedá cenu z vyvolávací úrovně směrem k první reálné nabídce, obvykle dokud se nedosáhne skryté spodní hranice, za kterou je prodávající ochoten dílo pustit. Jakmile do dražby vstoupí skutečný zájemce, pomyslné příhozy končí a dál už soutěží jen reální dražitelé. Je to tedy nástroj, jak dražbu nastartovat, ne způsob, jak ji uměle protahovat donekonečna.
Aby dražba nezačala trapným tichem hluboko pod hodnotou díla. Ukázáním do prázdna dražebník rozhýbe cenu k úrovni, která dává smysl, a udrží tempo i atmosféru sálu. Bez tohoto rozjezdu by řada dražeb odstartovala zbytečně nízko a soutěživost by se těžko rozbíhala.
Přestože je legální, patří k šedším zákoutím dražby, protože dražitel v sále nepozná, zda soupeří se skutečným člověkem, či s pomyslným příhozem od pultíku. Právě proto se vyplatí znát svůj strop a držet se ho. Kdo si předem stanoví dražební limit, nenechá se pomyslnými příhozy vytáhnout výš, než sám chtěl.
— Anna Pulkertová, zakladatelka Art Part Clubu
