Datování je určení roku, ke kterému dílo patří, tj. kdy vzniklo, případně kdy se zrodila jeho myšlenka. Zdánlivá maličkost, a přitom právě rok zásadně ovlivňuje, jak dílo zařadíme do vývoje autora i celého umění. Od toho se pak odvíjí i jeho cena.
U klasického obrazu je to většinou jednoduché, platí rok, kdy autor dílo namaloval. U konceptuálních autorů je to ovšem složitější, protože se řeší, zda rozhoduje datum, kdy myšlenka díla vznikla, nebo datum, kdy bylo dílo fyzicky vytvořeno. A to nemusí být zdaleka totéž.
Antidatováním se rozumí situace, kdy je dílo datováno jinak, než by odpovídalo jeho skutečnému fyzickému vzniku, typicky zpětně k dřívějšímu roku. Právě takový spor vyvolal Damien Hirst, když některá díla datoval zpětně. Otevřel tím otázku, co vlastně u konceptuálního umění rozhoduje: nápad, nebo jeho provedení?
Protože datace přímo ovlivňuje zařazení díla do autorova vývoje i jeho výslednou cenu. Dílo z „přelomového“ raného období může být hodnoceno jinak než pozdější variace na stejné téma. Když se tedy o dataci vede spor, není to jen akademická debata, ale otázka, která se promítá do peněz.
Dejte si pozor právě u konceptuálních autorů, kde není samozřejmé, že uvedený rok odpovídá fyzickému vzniku díla. Hirstův příklad ukazuje, že zpětné datování dokáže vyvolat velký rozruch a zpochybnit důvěru. U takových děl se vyplatí ptát se, k čemu se datum skutečně vztahuje.
— Anna Pulkertová, zakladatelka Art Part Clubu
