Je to daň, kterou dědic odvádí z hodnoty toho, co zdědil, včetně obrazů, soch či celé umělecké sbírky (dědická daň). V řadě zemí v zahraničí bývá u cenných sbírek poměrně vysoká. Zdědit vzácnou sbírku tak neznamená jen radost, ale i závazek vůči státu.
Protože daň bývá vysoká, dědicové se děl často raději zbaví: darují je institucím, či je pošlou na trh. Tímto způsobem se dá získat hotovost na zaplacení daně, případně se povinnosti vyhnout darováním. Rozhodnutí přitom často přijde brzy po úmrtí majitele.
Dědická daň vysvětluje, proč se velké a dlouho ukryté sbírky náhle objeví v dražbě. Pro sběratele to znamená vzácnou příležitost získat díla, která byla léta mimo dosah. Kde jinde by se najednou sešlo tolik kvalitních věcí pohromadě?
Když se velká sbírka objeví na trhu kvůli dědictví, může jít o mimořádnou nabídku, ale i o okamžik, kdy se najednou sejde víc podobných děl a je dobré zvážit správné načasování. Původ ze známé sbírky (provenience) navíc dílu často dodává na hodnotě. Vyplatí se proto sledovat, odkud se dílo na trh dostalo a proč.
— Anna Pulkertová, zakladatelka Art Part Clubu
