Expresionismus je směr, který nechce zachytit svět takový, jaký je, ale takový, jak jej vnitřně prožíváme. Umělci a umělkyně tu na plátno přenášejí emoce a stavy duše, mnohdy ty tíživé, úzkost, osamění, děs či depresi. Charakteristické jsou ostré barvy, dramatické linie, napětí a nezřídka i deformace postav a předmětů, aby obraz udeřil rovnou do citu. Nejde tedy o to, co vidíme, ale o to, co cítíme.
Zrodil se na počátku 20. století jako bouřlivá reakce na přetechnizovaný svět, sociální nejistotu a strach z blížící se války. Rozvíjel se především v Německu, kde tehdejší napětí ve společnosti našlo v expresivní malbě svůj hlas. Umělci se odvrátili od věrného zachycení reality a obrátili pozornost dovnitř, k pocitům a vnitřnímu prožitku. V neklidné době se tak umění stalo tak trochu seismografem duše.
K předchůdcům směru patří Nor Edvard Munch, jehož Výkřik se stal takřka symbolem celé úzkosti moderního člověka; vlastní expresionismus pak tvoří především němečtí malíři ze skupin Die Brücke a Der Blaue Reiter, mezi nimi Ernst Ludwig Kirchner. Ozvěnu expresivního zachycení člověka přitom slyšíme i po druhé světové válce v takzvané londýnské škole, kam patří Francis Bacon, Frank Auerbach či Lucian Freud. V českém prostředí je nástup směru spojen především se skupinou Osma, z níž vyniká Bohumil Kubišta, který dokázal spojit expresi s kubismem. Emoce zkrátka nepřestaly být námětem ani po sto letech.
Expresionismus se rozvíjel hlavně v Německu, ale silně ovlivnil i české umění. Jeho příchod k nám je spjatý především se skupinou Osma na počátku 20. století a pro domácí polohu jsou typická existenciální témata, tedy otázky po smyslu, tíze a osamění lidského bytí. Autoři jako Bohumil Kubišta zde propojovali expresivní naléhavost s kubistickou stavbou obrazu. Český expresionismus se navíc těší silné institucionální podpoře, takže o jeho místo v dějinách umění není nouze.
Expresivní práce patří na trhu k velmi žádaným, obzvlášť pokud pocházejí z meziválečného období, které mají sběratelé a sběratelky ve velké oblibě. Poptávku drží i to, že expresivní zachycení člověka nikdy nevyšlo z módy, ostatně díla londýnské školy v čele s Francisem Baconem dnes patří k tomu nejdražšímu na světě. Kdo hledá obraz s naléhavým lidským nábojem, ví, proč právě sem míří tolik pozornosti.
— Anna Pulkertová, zakladatelka Art Part Clubu
