Jsou to díla, která se vydávají za něco, čím nejsou — buď jde o novodobou napodobeninu ruky slavného autora, či o pravý obraz opatřený cizím, lákavějším podpisem (odborně falzum). Cílem je oklamat kupujícího a vydělat na jménu, které samo o sobě žene cenu nahoru. Není to nová věc, provází to trh s uměním odjakživa.
Nejvíc u nežijících, žádaných autorů, kde už se tvůrce sám nemůže k dílu vyjádřit a poptávka je vysoká. Naopak u moderního umění bývá dokumentace zpravidla lepší a cesta díla lépe podchycená. Čím starší a hledanější jméno, tím opatrněji je dobré postupovat.
Nejlepší obranou je kupovat od prověřených zdrojů a hlídat, zda je dílo vedené v katalogu raisonné, tedy soupisu veškeré doložené tvorby autora. Pomáhají i autorizační komise a znalci, kteří pravost posuzují. A samozřejmě průkazný původ díla, kterému se říká provenience.
Podezřele nízká cena, mlhavý příběh o tom, odkud dílo pochází, či chybějící dokumentace jsou signály, u kterých se vyplatí zpozornět. Když něco vypadá jako neuvěřitelná příležitost, bývá dobré zeptat se proč. Raději jeden dotaz navíc než drahá lekce.
— Anna Pulkertová, zakladatelka Art Part Clubu
