Frakční vlastnictví znamená rozdělení vlastnictví jednoho díla mezi více osob. Nevlastníte tedy celý obraz, ale jeho část, tedy podíl, nikoli samotné umělecké dílo. Model vznikl jako reakce na rostoucí ceny umění a otevírá dveře i menším investorům, kteří by si celé dílo dovolit nemohli.
O celý proces se stará specializovaná platforma, která nejprve vybere vhodné dílo, koupí je a následně nabídne jeho podíly investorům. Přesně na této myšlence stojí i Art Part Club: klub dílo vybere a pořídí přes samostatnou účelovou firmu (SPV, tedy právnickou osobu založenou jen kvůli danému dílu), zajistí jeho správu, pojištění i uložení v depozitáři. Dílo přitom zůstává fyzicky na jednom místě, zatímco vy držíte svůj podíl.
Po několika letech se dílo prodá, buď v aukci, či soukromému sběrateli, a výnos se rozdělí mezi držitele podílů. Nemusíte však čekat až do konečného prodeje. Art Part Club buduje takzvanou likviditu přes vlastní marketplace (tržiště podílů), kde lze svůj podíl nabídnout k prodeji dřív, než se rozloučí se samotným dílem.
Především pro toho, kdo chce k umění přičichnout, aniž by hned skládal miliony za celé dílo. Podle dat zvažuje spoluvlastnictví umění velká část mladších sběratelů a sběratelek, jde o segment, který na trhu roste nejrychleji a je otevřený i generaci Z. Spoluvlastnictví bývá často prvním krokem k vlastní sbírce.
V českém prostředí jde stále o relativně nový koncept, který se objevuje ruku v ruce s rostoucím zájmem o sbírání a investice do umění. Do budoucna přitom může frakční vlastnictví docela dobře proměnit celou strukturu trhu s uměním. A není to jen dojmologie, tímto směrem míří i čísla o růstu mladších sběratelů.
— Anna Pulkertová, zakladatelka Art Part Clubu
