Garance třetí strany je zajištění minimální ceny díla ještě před samotnou aukcí, kdy se aukční síň domluví s někým zvenčí (tedy s onou třetí stranou), že dílo koupí za předem stanovenou částku. Kupující se tak nemusí bát, že by obraz odešel do dražby úplně bez záchytné sítě.
Před aukcí se domluví garant, který se zaváže, že dílo koupí za dohodnutou minimální cenu. Pokud v sále nikdo nepřihodí výš, obraz putuje právě k němu, a pokud přihodí, garant buď získává podíl, či prostě ustupuje vítězi dražby. Dílo tak fakticky nemůže zůstat neprodané.
Právě garance drží prodejnost i ve slabší sezóně a je jedním z důvodů, proč u nejdražších položek téměř nikdy nevidíte neúspěch. Když se totiž jedná o obraz za miliony, síň nechce riskovat, že by takové dílo zůstalo bez kupce a před publikem to vypadalo jako propadák. Není zajímavé, že nejjistější prodeje bývají ty předem pojištěné?
Řekněme, že do aukce jde mimořádně drahé plátno, o které by za normálních okolností mohl být nejistý zájem. Síň si předem zajistí garanta, a tím pádem ať už dopadne večer jakkoli, dílo se prodá a v přehledech se objeví jako úspěch. Kupci v sále přitom o téhle dohodě v zákulisí často ani nevědí.
Jako kupující je dobré vědět, že za dílem taková dohoda může stát, protože pak vysoká prodejnost či hladký výsledek nemusí odrážet čistě spontánní poptávku. Neznamená to nic špatného, jen si zaslouží, abyste to čtli s vědomím souvislostí. Vždycky pomůže ptát se, proč zrovna tohle dílo odešlo tak samozřejmě.
— Anna Pulkertová, zakladatelka Art Part Clubu
