Hyperrealismus je malířský přístup, v němž je obraz vyvedený tak přesně a detailně, že připomíná fotografii (hyperrealismus). Umělec s obdivuhodnou trpělivostí zachytí každý odlesk, vrásku i nedokonalost, až divák zaváhá, jestli se dívá na malbu, či na snímek. Napadlo by vás, že tohle namaloval člověk štětcem?
Jako výrazný směr se hyperrealismus prosadil ve druhé polovině dvacátého století, v době, kdy byla fotografie všudypřítomná a malba na ni musela nějak reagovat. Navazuje na starší úsilí zobrazit svět co nejvěrněji a posouvá je na samou hranici možností ruční práce. Je to svým způsobem odpověď malby na éru fotoaparátu.
V českém prostředí hyperrealismus reprezentuje třeba Jan Mikulka, jehož plátna svou přesností berou dech. Obecně jde o autory, kteří dokážou spojit technickou virtuozitu s trpělivostí a smyslem pro nejjemnější detail. Právě mistrovství řemesla je tu tím, co poutá pozornost.
Poptávka po hyperrealismu bývá kolísavá — někdy sběratele okouzlí, jindy zůstává spíš stranou hlavního zájmu. Souvisí to i s tím, že věrné zachycení skutečnosti část trhu obdivuje jako vrchol řemesla, zatímco jiní hledají spíš osobitější rukopis. Kdo takové dílo zvažuje, dělá dobře, když počítá s tím, že zájem o tento styl se v čase proměňuje.
— Anna Pulkertová, zakladatelka Art Part Clubu
