Komisní prodej je situace, kdy dílo dál patří původnímu majiteli a prodejce (aukční síň či galerie) ho jen nabízí zájemcům, dokud se nenajde kupec. Vlastník tedy nepředává práci napevno do cizích rukou, ale svěřuje ji do prodeje s tím, že si ji ponechává, dokud nedojde k obchodu. Je to takové tiché partnerství mezi tím, kdo dílo vlastní, a tím, kdo umí najít kupce.
Prodejce dílo vystaví či nabídne a odměnu (provizi) dostane až tehdy, když se skutečně prodá. Neprodané aukční položky se navíc často vracejí do síně a dál se nabízejí právě v komisi, galerie zase takhle prodává díla ze svého depozitáře. Dílo tedy nemusí zmizet ze scény jen proto, že se hned napoprvé neprodalo.
Pro majitele je komise pohodlná v tom, že se nemusí vzdát díla dřív, než přijde ta správná nabídka. Pro kupujícího to zase znamená, že řada zajímavých prací je fakticky dostupná, i když zrovna nevisí na žádné dražbě. Není příjemné vědět, že o dílo se dá slušně ucházet, aniž by musel kdokoli spěchat?
Dokud se dílo neprodá, patří pořád původnímu vlastníkovi, takže se s ním počítá jako s nabídkou, ne jako s hotovým obchodem. U prací, které kolují v komisi delší dobu či se opakovaně vracejí po neúspěšné dražbě, se vyplatí ptát po jejich historii. Trpělivost a pár doplňujících otázek tady poslouží líp než unáhlené rozhodnutí.
— Anna Pulkertová, zakladatelka Art Part Clubu
