Tento směr se prosadil v 60. letech 20. století jako reakce na komercializaci umění. Umělci tvrdili, že samotná idea je uměleckým dílem, zatímco fyzická realizace je druhořadá. Mezi klíčové osobnosti patřil Joseph Kosuth, který vytvořil slavné dílo Jedna a tři židle (obsahuje skutečnou dřevěnou židli, její fotografii a definici slova židle). Významnou roli sehrál také Sol LeWitt, který pracoval s instrukcemi jako s dílem samotným. V českém prostředí se konceptuální umění etablovalo v 60. letech jako kritika tradiční estetiky. Umělci v Československu tak reagovali na politická omezení a nemožnost svobodně vystavovat. Autoři jako Jiří Kovanda nebo Karel Miler pracovali s nenápadnými gesty a dokumentací. Český koncept byl často intimní a civilní, na rozdíl od americké racionality. Důležitou roli hrály akce v přírodě či ve veřejném prostoru. Český koncept je vysoce ceněn mezinárodními institucemi, a proto tato díla často směřují také do zahraničí. Na trhu s uměním je jeho hodnota silně závislá na provenienci a dokumentaci. Bez nich může být dílo prakticky neprodejné.
