Kurátor je tvůrce výstavního konceptu a výběru děl, dnes vlastně spoluautor výstavy. Výběr děl nenechává náhodě, ale hledá mezi nimi společnou nit a propojuje je do jednoho celku. Pracuje s tématem, prostorem a narativem, tedy s příběhem, který výstava divákovi vypráví. Dává tak umění kontext a spojuje ho s aktuálními společenskými tématy, historií či filozofií.
Slovo kurátor pochází z latinského curare, tedy pečovat, a původně šlo o člověka, který se pouze staral o muzejní sbírky. Dnes kurátoři a kurátorky působí v galeriích, muzeích i nezávisle na volné scéně a jejich role se posunula od správce k autorovi výstav. V kulturních institucích navíc rozhodují o nákupu děl do sbírek. Právě tímto rozhodnutím mohou zásadně ovlivnit reputaci vybraného umělce.
Práce kurátora má přímý dopad i na trh s uměním, protože dobrá výstava umí zvýšit hodnotu umělce a jeho díla. Zařazení díla do výstavy pod uznávaným kurátorem, stejně jako nákup do institucionální sbírky, dokáže zvednout reputaci autora i tržní cenu jeho prací. Není proto divu, že jde o jednu z nejvlivnějších rolí ve světě umění. Kdo dostane prostor na výstavě, ten je najednou vidět.
V českém prostředí role kurátorů výrazně posílila po roce 1989, kdy se stali klíčovými aktéry výtvarné scény. Ze světových jmen oboru patří mezi legendy Harald Szeemann a Hans Ulrich Obrist, kteří proměnili to, jak dnes výstavy vůbec vnímáme. U nás se kurátorská profese za posledních desetiletí pevně usadila a stala se přirozenou součástí uměleckého provozu. Kdo dnes připravuje výraznou výstavu, ten spoluutváří i to, jak se na umění díváme.
— Anna Pulkertová, zakladatelka Art Part Clubu
