Litografie je grafická technika tisku, tedy způsob, jak přenést kresbu z podkladu na papír. Funguje na jednoduchém, ale geniálním principu, totiž na vzájemném odpuzování mastnoty a vody. Vznikla na konci 18. století a dodnes ji umělci a umělkyně používají pro její schopnost zachytit i velmi jemné kreslířské detaily.
Umělec nejprve kreslí na hladkou plochu, obvykle kamennou desku, mastnou křídou či tuší. Zaleptáním se kresba ustálí, poté se povrch navlhčí a nanese se na něj tiskařská barva, která přilne pouze k mastným místům, kdežto navlhčené plochy odpudí. Nakonec se na desku přiloží papír a v litografickém lisu se pod velkým tlakem kresba přenese, takže z jedné předlohy může vzniknout celá série otisků.
Litografie si oblíbila řada slavných jmen, ve světě po ní sáhli třeba Toulouse-Lautrec či Picasso. Dlouhou tradici má i u nás, kde k jejím mistrům patří Adolf Born, Oldřich Kulhánek nebo ze starší doby Max Švabinský. Není to tedy žádná technická okrajovost, ale plnohodnotná umělecká disciplína s bohatou historií.
Grafika, a litografie zvlášť, bývala odjakživa cenově dostupnější než třeba unikátní malba, což z ní udělalo vděčnou vstupní sběratelskou kategorii. Dnes je ceněná především u známých autorů, přičemž zásadní roli hraje velikost nákladu, tedy edice, protože čím menší série, tím vzácnější list. Že nejde o zanedbatelnou oblast, dokládá i fakt, že limitované grafické série, od Warhola po Dalího, hrají v objemech prodejů překvapivě velkou roli.
Každý list z limitované série bývá očíslován, takže na něm najdete třeba zlomek, který prozrazuje, kolikátý otisk držíte v ruce a kolik jich celkem vzniklo. Právě tento údaj spolu se jménem autora nejvíce rozhoduje o ceně. Menší náklad znamená větší vzácnost, a proto se u grafiky vyplatí dívat se nejen na to, kdo dílo vytvořil, ale i na to, v kolika kusech existuje.
— Anna Pulkertová, zakladatelka Art Part Clubu
