Co je orfický kubismus?
Orfický kubismus je barevná, hudebně laděná větev kubismu, v níž ustupuje rozklad tvaru do pozadí a hlavní slovo dostávají zářivá barva a rytmus (orfismus). Místo šedohnědých kostek klasického kubismu tu vidíme skladby barevných ploch, které mají k hudbě blíž než k popisu předmětu. Cítíte, jak z takového obrazu jako by zněla melodie?
Kdy a jak vznikl?
Termín zavedl básník Guillaume Apollinaire kolem roku 1912, v době výstavy, na níž se tato barevná linie kubismu jasně ukázala. Jméno si vypůjčil od bájného pěvce Orfea, aby zdůraznil hudební, lyrickou povahu tohoto malířství. Vznikl tak pojem pro směr, který kubistický jazyk otevřel barvě a rytmu.
Kdo jsou hlavní představitelé?
S orfickým kubismem se pojí především jméno Františka Kupky, jehož dílo kolem roku 1912 tuto barevnou a hudebně laděnou cestu ztělesňuje. Kupka patří k umělcům, kteří se odvážili opustit zobrazení věcí a spolehnout se na čistou sílu barvy a formy. Právě proto se jeho tvorba stala jedním z pilířů tohoto pojmu.
Jaký měl význam a jak se vnímá?
Orfický kubismus je důležitý hlavně jako předzvěst čisté abstrakce — je to okamžik, kdy obraz přestává potřebovat zobrazovaný předmět a stačí si sám sebou. U Kupky se tak rodí malba, která už nic nenapodobuje, jen zní barvou a rytmem. Pro dějiny umění je to jeden z klíčových kroků k modernímu, nepředmětnému malířství.
— Anna Pulkertová, zakladatelka Art Part Clubu
