Jsou to novodobé způsoby, jak pravost díla podepřít technologií místo pouhého papíru a znaleckého oka. Patří sem blockchainové certifikáty, tedy digitální záznam původu, který nelze nenápadně přepsat, i umělá inteligence, která rozpozná rukopis autora (třeba nástroje Art Recognition či Veracity Protocol). Jde vlastně o pokus dát staré otázce po pravosti nové, technické důkazy.
Blockchainový certifikát zaznamená dílo a jeho cestu tak, že se do záznamu obtížně zasahuje zpětně, takže se dá dohledat, kudy prošlo. AI naopak porovnává dílo se známou tvorbou autora a hledá, nakolik odpovídá jeho stylu a tahu štětce. Obojí bývá doplněk ke klasickému posouzení znalcem, ne jeho úplná náhrada.
Dobře doložená pravost a průkazný původ dělají z díla důvěryhodnější a lépe obchodovatelnou věc. Technologie mohou toto ověření zrychlit a zpřehlednit, což na trhu, kde se dlouho spoléhalo hlavně na papíry a jména, není málo. Kdo má věc čistě doloženou, prodává se mu klidněji.
Úskalím je naplnit databázi skutečně pravými díly — technologie totiž potvrdí jen to, co do ní vloží člověk. Certifikát ani verdikt umělé inteligence proto nejsou samospásné a je dobré ptát se, o jaká data se opírají. Nový nástroj je pomůcka, ne kouzelná záruka.
— Anna Pulkertová, zakladatelka Art Part Clubu
