Jsou to novodobé způsoby, jak pravost díla podepřít technologií místo pouhého papíru a znaleckého oka. Patří sem blockchainové certifikáty, tedy digitální záznam původu, který nelze nenápadně přepsat, i umělá inteligence, která rozpozná rukopis autora (třeba nástroje Art Recognition či Veracity Protocol). Jde vlastně o pokus dát staré otázce po pravosti nové, technické důkazy.
Blockchainový certifikát zaznamená dílo a jeho cestu tak, že se do záznamu obtížně zasahuje zpětně, takže se dá dohledat, kudy prošlo. AI naopak porovnává dílo se známou tvorbou autora a hledá, nakolik odpovídá jeho stylu a tahu štětce. Obojí bývá doplněk ke klasickému posouzení znalcem, ne jeho úplná náhrada.
Dobře doložená pravost a průkazný původ dělají z díla důvěryhodnější a lépe obchodovatelnou věc. Technologie mohou toto ověření zrychlit a zpřehlednit, což na trhu, kde se dlouho spoléhalo hlavně na papíry a jména, není málo. Kdo má věc čistě doloženou, prodává se mu klidněji.
Úskalím je naplnit databázi skutečně pravými díly. Technologie totiž potvrdí jen to, co do ní vloží člověk. Certifikát ani verdikt umělé inteligence proto nejsou samospásné a je dobré ptát se, o jaká data se opírají. Nový nástroj je pomůcka, ne kouzelná záruka.
— Anna Pulkertová, zakladatelka Art Part Clubu
