Pravidlo 3D je trojice životních okolností, které dávají do pohybu jinak nehybné sbírky. Ona tři anglická D znamenají death, debt a divorce (úmrtí, dluhy a rozvod). Právě kvůli nim se na trh nejčastěji dostávají velká, dlouho ukrytá díla.
Když v rodině někdo zemře, zadluží se či se rozvádí, sbírka se často musí rozdělit nebo proměnit v peníze. Dílo, které roky viselo v soukromém salonu, tak najednou zamíří do aukce či ke galeristovi. Pravidlo 3D vlastně popisuje, co bývá skutečným spouštěčem prodeje, i když to katalog nikdy nenapíše.
Pro sběratele je 3D vodítko, kdy hledat vzácné příležitosti. Vysvětluje totiž, proč se objeví dílo, které bylo desítky let mimo dohled, a proč se to děje zrovna v danou chvíli. Kdo téhle logice rozumí, lépe čte, odkud se na trhu berou ty opravdu výjimečné kusy.
Pravidlo 3D je pozorování o původu prodejů, ne návod, jak vydělat. To, že dílo přichází na trh kvůli úmrtí či rozvodu, samo o sobě neříká nic o jeho kvalitě ani ceně. Vždycky se vyplatí prověřit provenienci a stav díla, ne se spoléhat na to, že nucený prodej automaticky znamená výhodnou koupi.
— Anna Pulkertová, zakladatelka Art Part Clubu
