Provenience je doložená historie původu a vlastnictví uměleckého díla, v podstatě jeho rodokmen od chvíle, kdy opustilo ateliér umělce, až do dnešního dne. Zahrnuje jména předchozích vlastníků, záznamy o prodejích, výstavní historii i zmínky v odborných publikacích. Pro znalce je to způsob, jak si ověřit, kudy dílo putovalo a komu patřilo. A čím úplnější tenhle příběh je, tím pevnější půdu pod nohama sběratel má.
Provenience v prvé řadě slouží k určování pravosti, což je u umění vždy ta úplně první otázka. Zároveň ale umí zásadně zvednout hodnotu, pokud dílo v minulosti vlastnil třeba významný sběratel či prestižní instituce, jeho cena při prodeji tím může výrazně narůst. Dílo pocházející ze sbírky slavné osobnosti se pravidelně vydraží vysoko nad odhad, jak ukázal například rozprodej sbírky hudebníka Eltona Johna. Kupujete totiž nejen obraz, ale i jeho příběh.
V českém kontextu je provenience mimořádně citlivým tématem, a to kvůli konfiskacím během dvacátého století. Aukční domy ji proto zkoumají obzvlášť pečlivě, aby předešly pozdějším restitučním nárokům na umělecká díla. Mnoho sbírek se ostatně na trh dostává kvůli takzvanému pravidlu 3D, tedy death, debt, divorce (úmrtí, dluhy, rozvod), což jsou tři nejčastější životní situace, které dílo pošlou do dražby. Není divu, že se u nás rodokmen díla čte dvojnásob obezřetně.
Krásně to ukazuje obraz Staropražský motiv z roku 1911 od Bohumila Kubišty. Prošel rukama významných českých sběratelů, než byl zkonfiskován komunistickým režimem a dlouhá léta vystaven v Národní galerii. Po pádu režimu byl navrácen dědicům, kteří ho o mnoho let později, i díky této zcela výjimečné provenienci, úspěšně prodali. Přispěla tak k jeho rekordnímu prodeji v roce 2022, kdy byl vydražen za 123,6 milionu korun. Silnější doklad toho, že rodokmen díla má svou cenu, si lze těžko představit.
— Anna Pulkertová, zakladatelka Art Part Clubu
