Sociálně angažované umění je tvorba, jejímž materiálem je práce s lidmi, komunitou a společenským tématem. Umělec tu nepracuje s plátnem, ale se vztahy, situacemi a s tím, co se odehraje mezi lidmi. Někdy se proto mluví o sociální architektuře, tedy o umění, které jakoby staví neviditelné mosty mezi lidmi.
Projevuje se skrze akce, projekty a setkání, do kterých umělec vtahuje konkrétní lidi či celou komunitu. Výsledkem nemusí být předmět do galerie, ale společný zážitek, změněný vztah či nový pohled na sdílené téma. A není právě tohle jedna z nejsilnějších věcí, které umění dokáže?
V českém prostředí je nejznámějším jménem Kateřina Šedá, u jejíž tvorby se často zmiňuje právě pojem sociální architektury. Její projekty spojují obyvatele obcí a čtvrtí do společných akcí, které mění to, jak spolu lidé vycházejí.
Trh tuto rovinu umění čím dál víc oceňuje, i když jde o tvorbu, kterou nelze jen tak pověsit na zeď. Sběratelé a instituce postupně chápou, že hodnotu má i dílo, jehož podstatou je proces a práce s lidmi. Obchoduje se proto spíš skrze dokumentaci, koncept a zapojení institucí než klasickým prodejem hotového objektu.
— Anna Pulkertová, zakladatelka Art Part Clubu
