Současné umění není definováno stylem, ale časem a přístupem, jde tedy o tvorbu vznikající tady a teď. Zabývá se identitou, politikou i technologiemi a charakterizuje ho velká diverzita médií a forem. Zařadit sem můžeme digitální umění, instalace, performance i takzvaná nová média (umělecké formy pracující s videem, technologiemi a interaktivitou). Často reaguje na aktuální globální témata, jako je klimatická krize či sociální otázky.
Právě proměna diváka je jedním z nejvýraznějších rysů. Divák už totiž není jen pasivním pozorovatelem, naopak se od něj očekává, že dílo dotvoří svou přítomností či s ním bude přímo fyzicky manipulovat. Umění tak vystupuje z rámu a vtahuje nás dovnitř, do děje. Není to ostatně mnohem víc, než jen se dívat?
Ze světových jmen sem patří například Ai Wei-wei či Damien Hirst, autoři, kteří dokážou spojit uměleckou výpověď s velkým společenským dosahem. Jde o umělce, jejichž díla hýbou nejen výstavními síněmi, ale i aukčním trhem. A vedle nich roste celá řada mladších umělců a umělkyň, u nichž se hodnota může měnit opravdu rychle.
U nás se současné umění plně rozvinulo po roce 1989, kdy propojilo světové trendy s typicky českým smyslem pro ironii, absurditu a kutilství. K nejvýraznějším osobnostem bezpochyby patří Kateřina Šedá, Eva Koťátková a Krištof Kintera. Právě oni ukazují, že české současné umění nemá nejmenší důvod krčit se ve stínu světové scény.
Současné umění je úzce propojeno s trhem, kde významné místo zastávají galerie a veletrhy, a jde o vůbec nejdynamičtější oblast. Uvnitř má i své nejmladší patro, takzvané ultra-contemporary (autoři narození zhruba po roce 1975) a wet paint díla stará jen rok dva, která míří z ateliéru rovnou do aukce. Právě tady rostou ceny nejrychleji, jenže spolu s nimi i riziko bubliny. Vzrušující dobrodružství pro sběratele, který si troufne, ale s chladnou hlavou.
— Anna Pulkertová, zakladatelka Art Part Clubu
