Je to schopnost rozeznat kvalitu, která se s časem posouvá a zjemňuje (tříbení vkusu). Podobně jako u vína platí, že čím víc toho ochutnáte, tím lépe rozeznáte skutečně dobré od průměrného. Není to dar, se kterým se člověk rodí, ale spíš dovednost, která pomalu zraje.
Čím víc umění vidíte a poznáváte, tím jistěji víte, co vás skutečně oslovuje a co má hloubku. Chodíte do galerií, na aukce, prohlížíte si díla naživo i v knihách a postupně si všímáte souvislostí. Ten cit se buduje pomalu, návštěvu po návštěvě, dílo po dílu.
Vytříbený vkus pomáhá vybírat díla, která obstojí i po letech, a nenechat se svést jen momentální módou. Sběratel s ním lépe pozná, kdy jde o skutečnou kvalitu a kdy jen o hezky vyhlížející povrch. Není lepší opora než vlastní jistota, že víte, proč se vám dílo líbí?
Tříbení vkusu nejde uspěchat ani koupit zkratkou, potřebuje čas a vlastní zkušenost. Dobrým začátkem je dívat se na co nejvíc děl naživo a všímat si, k čemu se sami vracíte. Cizí názor či trend může být inspirací, ale konečné slovo by měl mít váš vlastní cit.
— Anna Pulkertová, zakladatelka Art Part Clubu
