Jsou to sochy a instalace umístěné přímo ve městě (umění ve veřejném prostoru), tedy díla, na která nemusíte do galerie, protože je potkáte na náměstí či před budovou. Nevisí za zdí muzea, ale jsou součástí každodenního života kolemjdoucích. Právě proto se s nimi setkává úplně každý, ať už umění vyhledává, či ne.
Taková díla vznikají buď na zakázku developerů, kteří jimi doplňují nové budovy a čtvrti, nebo z veřejných soutěží, v nichž se vybírá mezi návrhy více autorů. Každá z těch cest s sebou nese jinou logiku i jiné otázky, kdo o výsledné podobě rozhoduje. A protože dílo uvidí celé město, bývá o výběru živo.
Realizace ve veřejném prostoru je pro umělce velká viditelnost, protože jeho práci uvidí denně tisíce lidí, nikoli jen návštěvníci galerie. S tím ale přichází i debata o kvalitě a výběru, která scénu provází. Jméno spojené s výraznou městskou realizací tak získává na známosti, i když ne vždy jednoznačně.
U nás scéně dominují výrazná jména, mezi nimiž vyčnívá David Černý, jehož sochy a instalace patří k nejznámějším v českém veřejném prostoru. Kolem jeho děl se pravidelně vede debata o kvalitě i o tom, jak a proč se taková díla ve městě vybírají. A není to právě ta diskuse, která k umění ve veřejném prostoru neodmyslitelně patří?
— Anna Pulkertová, zakladatelka Art Part Clubu
