Vídeňský akcionismus je radikální umělecký směr, v němž se dílem nestává obraz na plátně, ale samotná akce s tělem, krví a rituálem (akcionismus). Umělec tu nemaluje, nýbrž jedná — jeho materiálem je vlastní tělo a intenzivní, často provokativní prožitek. Nejznámějším představitelem je Hermann Nitsch. Dovedete si představit obraz, který se odehraje jen jednou a pak zmizí?
Zrodil se v šedesátých letech dvacátého století ve Vídni, v době, kdy řada umělců cítila potřebu opustit klasické médium a jít za hranice toho, co se považovalo za slušné či přípustné. Reagoval na poválečnou atmosféru a chtěl diváka zasáhnout přímo, tělesně, bez ochranné vzdálenosti rámu. Právě proto se stal jedním z nejradikálnějších projevů poválečného umění.
Nejznámější tváří směru je Hermann Nitsch, jehož rozsáhlé rituální akce se staly ikonou celého hnutí. Kolem něj se pohybovala skupina umělců, kteří tělo a jednání povýšili na hlavní výrazový prostředek. Společné jim bylo přesvědčení, že nejsilnější umělecký zážitek nevzniká z pohledu na věc, ale z účasti na dění.
Tady je to zvláštní: samotná akce je pomíjivá a zmizí ve chvíli, kdy skončí, takže se s ní obchodovat nedá. Na trh se proto dostává to, co po ní zůstane — fotografická a filmová dokumentace, relikvie z akcí a certifikáty, které dílo stvrzují. Sběratel tu vlastně kupuje stopu okamžiku, důkaz, že se něco jedinečného skutečně odehrálo.
— Anna Pulkertová, zakladatelka Art Part Clubu
