Vyvolávací cena je částka, kterou se dražba spouští, tedy nejnižší nabídka, od níž se licituje. Odhadní cena je předpokládané rozpětí hodnoty díla, které síň zveřejní předem, v zahraničí ve dvojici low estimate a high estimate, tedy dolní a horní odhad. Jedno číslo dražbu otevírá, druhé naznačuje, kam by mohla dojít.
V Česku bývá vyvolávací cena záměrně nasazená zhruba 20 procent pod hodnotou. Není to náhoda ani podceňování díla, je to taktika, jak dražbu rozproudit a přilákat víc zájemců k prvnímu příhozu. Odhadní rozpětí pak slouží jako vodítko, kolik by se za dílo dalo rozumně zaplatit.
Protože z těch čísel vyčtete, jak moc o dílo lidé stáli. Poměr výsledné ceny k dolnímu odhadu je totiž skvělý ukazatel zájmu. Když se dílo prodá vysoko nad odhadem, byla o něj v sále pořádná bitva, když skončí u dolní hranice, zájem byl vlažnější.
Řekněme, že síň u díla uvede odhad v nějakém rozpětí a vyvolávací cenu nasadí kousek pod jeho spodní hranicí, aby dražbu nastartovala. Pokud výsledná cena skončí až někde nad horním odhadem, je to jasný signál, že po díle byla velká poptávka. To rozpětí a startovní číslo tedy nejsou formalita, ale malá předpověď průběhu.
Neberte vyvolávací cenu jako skutečnou hodnotu díla, je nasazená nízko schválně, aby lákala. Reálnější vodítko dává odhadní rozpětí, a i to je jen kvalifikovaný odhad síně, ne záruka. Konečné slovo má vždycky sál a to, kolik jsou lidé ochotni v ten den zaplatit.
— Anna Pulkertová, zakladatelka Art Part Clubu
