Znamená to, že žen přibývá po obou stranách stolu — mezi kupujícími i mezi umělkyněmi, jejichž díla se dobře prodávají a oceňují. Roste počet registrovaných dražitelek (žen, které aktivně draží v aukcích) a zároveň stoupá zájem o tvorbu autorek. Trh se tak pomalu narovnává do podoby, která lépe odpovídá skutečnému rozložení talentu i zájmu.
Dějiny umění dlouho psali a vystavovali převážně muži, takže řada skvělých umělkyň zůstala nedoceněná či zapomenutá. Dnes galerie, muzea i sběratelé tuto nerovnováhu vědomě dorovnávají a znovuobjevují opomíjené autorky (proces bývá označován jako revize kánonu). Mění se i skladba sběratelů, mezi nimiž je stále víc žen s vlastním vkusem a rozpočtem.
Protože kdo dřív chyběl ve výstavních síních, chyběl i v cenách a v našem povědomí o tom, co je vlastně důležité umění. Když se pozornost rozšíří i na autorky, získáváme úplnější obraz dějin a zároveň se objevují díla, jejichž hodnota dosud nebyla naplno rozpoznaná. Není to jen otázka spravedlnosti, ale i toho, aby nám neunikalo něco cenného.
Vzpomeňme na Joan Mitchell či Georgii O'Keeffe — malířky, které trh v posledních letech znovuobjevuje a jejichž dílo dnes vyvolává mimořádný zájem. Přesně tak vypadá ono systematické dorovnávání, kdy se autorky vracejí do centra pozornosti. A na druhé straně sálu přibývá dražitelek, které o taková díla soutěží.
— Anna Pulkertová, zakladatelka Art Part Clubu
