Základy: Co by měl na začátku vědět každý investor do umění?
Poznávání umění
I v rámci investice do umění se hodí mít alespoň základní znalosti v oblasti historie umění. Není třeba stát se přímo kunsthistorikem, ale bude vás to samotné více bavit, když začnete rozpoznávat v dílech různé inspirační zdroje. Pokud si ze školy už příliš nepamatujete vývoj historických uměleckých směrů, pro osvěžení paměti vám nejlépe poslouží publikace Příběh umění od E. H. Gombricha. Poutavý vyprávěcí styl autora vás určitě nebude nudit a vtáhne vás do děje. Na těchto základech pak můžete začít stavět a pustit se i do historie umění 20. století třeba prostřednictvím knihy Umění po roce 1900 od několika amerických uměleckých kritiků. Rozsáhlá publikace mapuje různé důležité momenty, filozofické koncepty, historické události i osobnosti, které formovaly vznik různých uměleckých tendencí během celého 20. století s přesahem až do současnosti. Nejedná se o jednoduché čtení, ale pokud se jím prokoušete, poskytne vám velmi dobrý vhled do inspiračních zdrojů, které se tvorbou umělců prolínají dodnes. Pro navnímání současné mladé umělecké scény vám kromě ART PART CLUBU také může pomoci publikace Spectrum. Jedná se o kurátorský výběr 45 autorek a autorů, narozených v 70. a 80. letech v Československu, kteří jsou v oblasti malby nejvíce aktivní na domácí umělecké scéně.
Investiční potenciál díla
Investiční potenciál díla lze rozpoznat na základě několika faktorů. U současného umění je dobré dívat se na to, v jakých galeriích daný umělec či umělkyně vystavuje, či jen v rámci lokální scény nebo i ve velkých galeriích, muzeích nebo kunsthalle nejen u nás, ale i v zahraničí. Důležitým ukazatelem je i to, zda má umělec svého galeristu u nás či v zahraničí, který bojuje za to, aby se jeho dílo dostávalo i na zahraniční trh, do velkých sbírek či na důležité výstavy. Dalšími vodítky je pak zájem kurátorů a teoretiků, které zařazují daného umělce do skupinových výstav, přehledových knih či odborných publikací. Tedy je to trošku naopak, než by se mohlo na první pohled znát. Mnoho lidí u současného umění hledí zejména na to, jak je dílo daného umělce zrovna trendy na trhu, momentální zájem sběratelů však nemusí být do budoucna zcela směrodatný. Ale také není nepodstatný. Dívat se tedy na sbírky těch největších sběratelů v ČR, z nichž mnozí si sami otevřeli své galerie, tak může být také dobrou strategií. Samotná osobnost umělce či umělkyně je pak důležitá zejména ve vztahu k tomu, zda si uvědomuje i komerční přesah své tvorby a na základě toho k trhu přistupuje. V neposlední řadě je pak u toho nejmladšího umění také zajímavé se podívat na základnu fanoušků na sociálních sítích. Právě sociální sítě, kde prim hraje zejména Instagram, pak významně mohou přispět k úspěšnosti daného umělce či umělkyně i na trhu s uměním.
Investiční horizont a zhodnocení
Investiční horizont je v případě současného umění nejčastěji 10 a více let. Může se však stát, že člověk pořídí důležité dílo z určitého období, které se záhy objeví na nějakých podstatných přehlídkách umění a jeho hodnota strmě naroste i v řádu jednotek let. Či koupí umělce na začátku kariéry a tomu se pak rychle začne dařit. Takové zhodnocení pak může být během pár let v desítkách i stovkách procent. Co se týče nekvalitnějších kousků moderny a tzv. blue chip děl, ty u nás v meziročním srovnání rostou přibližně o 6 až 8 procent, horních 5 % nejlepších děl pak roste ročně o 10 až 20 %.
Portfolio
Obecně se doporučuje investovat do umění přibližně 4 - 8 % volných prostředků. Ze zahraničních výzkumů, které probíhají mezi velkými sběrateli a dolarovými milionáři však vychází, že se tohoto doporučení drží přibližně třetina dotázaných, stejné procento pak dává umění ve svém portfoliu prostor až do 30 %, více než 20 % dotázaných pak věří umění natolik, že mu ve svém portfoliu alokují až 50 % prostředků, nemalých 10 % respondentů se pak přiznává, že jejich portfolio tvoří umění z více než 50 %.
Rozpočet
Z médií může někdy člověk nabýt dojmu, že na investici do umění potřebuje miliony. Začít však můžete už s málem. Co se týče grafik a prací na papíře, u studentů uměleckých škol či mladých absolventů se budete pohybovat už i v stovkových částkách či v řádu jednotek tisíc korun. Plátna mladých umělců a umělkyň dokáže potom pořídit v řádu desetitisíců korun. U již prověřenějších jmen se pak bude jednat o vyšší desítky tisíc či statisíce. S rozpočtem do 500 000 Kč pak člověk v rámci českého současného umění pořídí v médiu malby téměř vše, po čem jeho duše touží. Větší multimediální instalace, sochy či plátna matadorů současného umění se pak pohybují přibližně do 1,5 milionu korun. Co se týče žádané moderny, avantgardy či poválečného umění, zde závisí zejména na kvalitě dostupného díla na trhu a mluvíme zde o stotisícových až řádově desetimilionových částkách. Není však výjimkou, že co se týče malých formátů či prací na papíře, i v těchto kategoriích se případný kupec může pohybovat v tisícových či desetitisícových částkách. V investicích do umění však zejména ze začátku platí, zvolte si kvalitního a spolehlivého odborníka, který vám zejména ze začátku bude stát po boku. Vyvarujete se padělkům, přílišným přeplatkům či dílům od umělců, kteří mohou být jen produktem dočasného marketingu.
Cena uměleckého díla
Cenotvorba je v případě uměleckých děl alchymií. Vychází z toho, kolik toho má daný umělec či umělkyně již za sebou, zda je chvíli po škole či se na scéně pohybuje už pěknou řádku let. Také z toho, jak moc je daný umělec viditelný na umělecké scéně. Zda je aktivní pouze v českém či i v zahraničním kontextu. Zda je zastupován či zastupována galeristou. V jakém médiu tvoří. Kolik toho tvoří. Někteří umělci pak vychází i z velikosti děl. Čím větší dílo, tím dražší. Někteří umělci pak zase při oceňování svých děl vycházejí i z toho, jak moc k danému dílu tíhnou, co pro ně osobně v jejich tvorbě i v životě znamená. Zde si můžeme v českém kontextu uvést jako příklad třeba Krištofa Kinteru. Když začínal, musel mít několik prací, aby se uživil. Postupně se mu však podařilo dostat na významné umělecké výstavy v zahraničí, například v Nizozemí či ve Švýcarsku. Tak začal být známější i v mezinárodním kontextu a jeho dílo začalo putovat i do velkých uměleckých sbírek u nás i v zahraničí. Boostem na české scéně pak byla výstava Nervous Trees v Galerii Rudolfinum, která se stala nejnavštěvovanější výstavou v historii ČR. Mezitím se jeho tvorbě začalo stále více dařit i na aukcích a jeho ikonická díla se začala prodávat za ceny, které obstojí i v zahraničním srovnání. V případě staršího umění je pak cena již dána trhem, nabídkou a poptávkou, jako i v jiných tržních segmentech.
