Jak umění mění naše myšlení?

Může umění ovlivňovat naše myšlení? A jak? Je rozdíl v tom, zda se díváme na figurativní umění zobrazující fyzické předměty nebo na abstraktní umělecké dílo? Tým vědců z Kolumbijské univerzity potvrdil, že ano. Na základě testů s respondenty dospěli výzkumníci k závěru, že podle toho, jaké umění si pro vnímání vybíráme, se mění i naše vnímání a uvažování.

Účinky umění na naše emoce jsou známy již dlouho. Víme, že může mít terapeutický účinek a přináší estetické potěšení. Může být zážitkem, který si budete dlouho pamatovat. Nová studie čtyř psychologů Celie Durkinové, Eileen Hartnettové, Daphne Shohamyové a Erica R. Kandela z Kolumbijské univerzity k těmto zjištěním přidala i fakt, že naše kognitivní procesy se liší podle toho, zda se díváme na abstraktní nebo na realističtější umění. V rámci svého empirického experimentu propojili vědci teorii umění a kognitivní výzkum a navrhli experiment, který využívá teorii konstrukční úrovně. Ta je založena na experimentálních datech, která ukazují, že psychologicky vzdálené události, které se odehrávají dále v prostoru nebo čase, jsou reprezentovány abstraktněji než události bližší.

Výzkumníci požádali 840 účastníků studie, aby přiřadili abstraktní či reprezentativní obrazy od umělců, jako jsou Chuck Close, Clyfford Still, Mark Rothko a Piet Mondrian, k situacím, které jsou časově nebo prostorově blízké či vzdálené. V rámci tří pokusů tohoto experimentu psychologové na základě odpovědí zjistili, že abstraktní obrazy byly mnohem častěji přiřazovány k vzdálené situaci než figurativní obrazy. Výzkum tak naznačuje, že abstraktní umění vyvolává větší psychologickou vzdálenost a podporuje duševní stav abstraktního myšlení.

Jako příklad těchto rozdílů v myšlení můžeme uvést piknik. Je přitom rozdíl v tom, jak o této události budeme uvažovat, když budeme vědět, že se koná zítra nebo až příští rok. „O zítřejším pikniku budete uvažovat v rámci jeho konkrétních rysů: co tam budete jíst, do kterého parku půjdete,“ uvádí Daphna Shohamy, docentka psychologie na Kolumbijské univerzitě a spoluautorka studie. „Piknik, který se uskuteční za rok, si naopak představíte pomocí abstraktnějších rysů, jako například jakou velkou zábavu si při něm s přáteli užijete.“

Tento příklad dobře ilustruje situaci, kdy se díváme na různé typy umění. Zatímco v případě realistického umění se naše mysl soustředí na detaily a na základě toho si zobrazenou scénu či motiv vizualizuje v konkrétní podobě a významu, u abstraktního plátna se naopak soustředíme na náladu a atmosféru obrazu a začínáme přitom uvažovat více abstraktně. „Umění má vliv na náš obecný kognitivní stav, který nad rámec toho, zda se nám to líbí, může měnit způsob, jakým vnímáme události a přijímáme rozhodnutí,“ říká Shohamy.

V souvislosti s abstraktním uměním by zde stálo za to zmínit ještě další zajímavou studii od neurobiologa Semira Zekiho, který ve své práci zkoumal, jak umění může stimulovat „konceptuální vztahy“ v naší mysli. Jako příklad můžeme uvést obrazy Pieta Mondriana, které podle Zekiho zjištění stimulují oblast mozku, která přináší radost z řešení hádanek. U abstraktního nebo konceptuálního umění spolupracuje několik oblastí předního mozkového laloku, aby našly řešení této „hádanky“, což v důsledku vytváří pocit uspokojení. Zapojují se přitom oblasti paměti, zpracování zážitků a část mozku zodpovědná za učení.

„Empirická demonstrace vlivu abstraktního umění na náš kognitivní stav objasňuje, že potěšení z umění, které všichni pociťujeme, je jen částí příběhu,“ uvádí psycholožka Daphna Shohamy v souvislosti s první studií. „Ukázalo se, že něco tak fluidního, jako je prožívání umění, má také prokazatelné a měřitelné účinky na to, jak funguje naše mysl,“ dodává vědkyně.

Celou studii s názvem Objektivní hodnocení reakce diváka na abstraktní a figurativní umění založené na teorii konstrukční úrovně (An objective evaluation of the beholder’s response to abstract and figurative art based on construal level theory) si můžete přečíst zde.