Novinky ve světě umění v listopadu 2025

Paříž září na trhu a díky loupeži v Louvru i v policejních spisech. Ženy jsou stále viditelnější a aktivnější nejen mezi umělkyněmi, ale i mezi sběratelkami. Stejně tak se stále více prosazuje na trhu generace Z. I když možná trochu nečekaně kromě nejmladšího současného umění oceňuje i pozapomenuté staré mistry. Hlavní nádraží v Praze si v listopadu zase připomene (i když v nových souvislostech) zvuk legendárních překlápěcích tabulí a Cenu kritiky za mladou malou si odnesla umělkyně Beáta Hechtová. Listopadové novinky ze světa umění jsou zde.

Vykradený Louvre

Umělecké krádeže nejsou jen námětem filmů, ale i, jak se svět přesvědčil v říjnu, smutnou realitou. Není asi mnoho lidí, kteří by nezaznamenali krádež šperků v hodnotě přes 2,4 miliardy korun z muzea v Louvru. Zloději se do budovy dostali za bílého dne převlečení za dělníky přes balkón pomocí výsuvného žebříku. Celá akce trvala sedm minut a stihli při ní ukrást dohromady devět šperků, mimo jiné i korunu císařovny Eugénie, té se však při útěku zbavili a tím ji porušili. Francouzská policie zadržela doposud pět podezřelých, šperky se však zatím bohužel nenašly. A svět vyčkává, jak celá záležitost dopadne. 

Paříž na výsluní trhu s uměním

Co se naopak konečně po měsících polospánku probírá, je trh s uměním. A zůstaneme v Paříži, která v říjnu znovu potvrdila svou pozici na mapě světového trhu s uměním. Aukční dům Sotheby’s zde totiž uzavřel dvě večerní aukce surrealismu a modernistů rekordním výsledkem 89,7 milionu eur. Jedná se o nejvyšší částku, jakou kdy pařížská pobočka kdy dosáhla u prodeje děl z různých soukromých sbírek. Hvězdou večera se stal Amedeo Modigliani a jeho portrét Elvire en buste, který se prodal za 27 milionů eur, což byl čtyřnásobek horního odhadu. Oproti podobným aukcím v loňském roce zaznamenaly tyto dvě nárůst o padesát procent. Tento výsledek můžeme brát i jako signál, že se trh s uměním v Evropě stává stále silnější a Paříž si zde udržuje své výsadní postavení.

Ženy sběratelky a generace Z na trhu

Průzkum mezi sběrateli z řad UHNWI pak k aktuálnímu stavu trhu s uměním dodává další zajímavý fakt. Na trhu začínají být stále aktivnější i ženy sběratelky. Report ukazuje, že sběratelé s vysokým jměním utratili v loňském roce za umění a starožitnosti průměrně 438 tisíc dolarů, přičemž ženy utrácely dokonce o 46 procent více než muži. Ženy se stávají nejen klíčovými kupujícími, ale i průkopnicemi v oblasti nových médií. Více než polovina z dotazovaných sběratelek zakoupila i digitální dílo, zatímco muži zůstávají konzervativnější a jsou věrní především malbě. Malba sice stále tvoří největší část trhu, konkrétně 27 %, ale výrazně roste zájem i o fotografii, sochy a digitální formáty. Zajímavý je v reportu i generační posun. Zatímco boomers na trhu stále utrácí nejvíce, navě nastupující generace Z nakupuje s větší otevřeností. 66 % z nich si v uplynulém roce pořídilo dílo umělce, o němž nikdy předtím neslyšeli. Letošní Frieze Masters v Londýně zase ukázal, že mladá generace sběratelů také přispívá k renesanci starých mistrů na trhu. I ve svých prohlášeních Frieze Masters proklamuje, že cílí právě na mladé sběratele, kteří chtějí objevovat, nikoli investovat podle trendu a vybírají si díla napříč epochami a dávají přednost dílům, která s nimi osobně rezonují. Tento trend potvrzují i data Artnetu, podle kterých prodeje starých mistrů vzrostly mezi lednem a červnem 2025 o 24 procent, což z nich dělá jedinou kategorii trhu, která zatím letos vyrostla. 

Ženy z jakékoliv generace se pak ukazují jako nejodvážnější investorky. 55 % z nich uvedlo, že často kupují práce neznámých autorů, i když si uvědomují investiční riziko, které to s sebou nese. Průzkum také potvrzuje postupné vyrovnávání genderové nerovnováhy zastoupených umělců a umělkyň v samotných sbírkách. Zatímco v roce 2018 tvořila díla žen jen třetinu vlastněných prací, dnes je to už 44 %. U sběratelek se poměr blíží rovnováze. Téměř polovina děl ve sbírkách žen sběratelek pochází od umělkyň.

Rekord Picasův nebo Dory Maar?

S výraznou ženou souvisí i další říjnový příběh ze světa umění. Psal se rok 1943 a uprostřed okupované Paříže Pablo Picasso vytvořil portrét Buste de femme au chapeau à fleurs. Ten odkazoval na jeho přítelkyni Doru Maar, i když jejich vztah zrovna procházel dramatickým koncem. Dílo se následně dostalo do soukromé sbírky a více než 80 let bylo očím veřejnosti skryté, než se objevilo na aukcí v pařížském Hôtel Drouot a okamžitě přepsalo letošní aukční statistiky. Vydražilo se totiž za 37 milionů dolarů, tedy čtyřnásobek odhadní ceny. Odborníci mluví o tomto díle jako o unikátním. Obraz se dříve dochoval pouze na fotografii Brassaïho z roku 1944, a přesto patří do série, kterou znalci označují za nejcitlivější portréty Dory Maar. Sama Maar však kdysi prohlásila: „Všechny jeho portréty mě jsou lži. Jsou to Picassové, ne Dory Maar.“ Dnes, s odstupem let, však právě tyto „lži“ vyprávějí nejpravdivější obraz o složitém vztahu dvou umělců i moci, kterou má pohled jednoho tvůrce na druhého. Aukce tak nebyla jen návratem ztraceného díla, ale i momentem znovuobjevení ženské perspektivy v dějinách moderního umění. Dora Maar, která dlouho stála ve stínu svého partnera, se v posledních letech vrací do centra pozornosti.

Variace na nádražní tabule

Na pražském Hlavním nádraží vzniká projekt, který od listopadu promění vnímání cestování. Na místě, kde běžně sledujeme časy odjezdů a příjezdů, nově budeme moci objevovat i jiné stránky každodenní reality. Studio Richarda Loskota zde totiž navrhlo instalaci Variety. Ta ve formě 15 metrové velkoformátové tabule bude přetvářet prostor pražského Hlavního nádraží nejen v místo spěchu na vlak, ale i v místo zastavení. Inspirací pro vznik Variet byly legendární překlápěcí tabule Pragotron, jejichž rytmické klapání kdysi určovalo tempo cestujících. Loskot si všímá, že tento zvuk byl nejen technický, ale i existenciální. Připomínal, že čas běží, že vlaky mizí jako okamžiky, které se už nikdy nevrátí. Každý den jezdíme stejnými trasami, ale nikdy nejdeme stejným směrem života. V návrhu Variety se tato poetika vrací v nové podobě. Namísto názvů stanic se na tabuli budou objevovat krátké věty a útržky vzpomínek či myšlenek, které se vztahují k cestování, návratům a pomíjivosti života. Texty se mění podle algoritmu, který reaguje na čas, datum i jazykové asociace, a vzniká tak živý, proměnlivý organismus. Každý průchod kolem tabule tak bude jiný, stejně tak jako každý den jednoho lidského života.

Laureátka Ceny kritiky 2025

Laureátkou Ceny kritiky za mladou malbu 2025 se stala Beáta Hechtová. Ta představuje vlastní vizi postapokalyptického světa, v němž bytosti přeživší katastrofu vytvářejí nové kmeny, propojují se s přírodou a hledají cestu k porozumění svému prostředí. Její tvorba je výpravou za novým domovem i sebepoznáním a je inspirovaná rituály, mýty a legendami různých kultur. Sama tento přístup označuje za futuristický folklór, v němž klade důraz na principy spolupráce a kolektivního prožívání. Cena kritiky, založená v roce 2008, má za cíl podporovat mladé autorky a autory nově až do 35 let a posilovat tak jejich postavení na umělecké scéně. Finálová výstava letošního ročníku probíhá v Galerii Národní technické knihovny do 8. listopadu, kde mohou návštěvníci zároveň hlasovat i o Ceně diváků.