Pozvání na vernisáž výstavy Radiant

Zveme vás na vernisáž výstavy Radiant, na které se naše zakladatelka Anna kurátorsky podílela. Vernisáž se uskuteční 23. dubna 2026 v 18:00 v Nia Gallery na adrese Senovážné náměstí 7.

Těšit se můžete na díla Alžběty Josefy, Moniky Žákové, Zuzany Badinkové a vázy Františka Jungvirta, z nichž některé vytvořil ve spolupráci s Pavlínou Šváchovou.

‍

Radiant

‍
Bod na obloze, z něhož se meteory zdánlivě jeví jako vycházející.
Bod, ve kterém se směr stává viditelným.

Výstava Radiant uzavírá celoroční kurátorský cyklus inspirovaný myšlením Carl Gustava Junga. Nepředstavuje jeho závěr v lineárním smyslu, ale moment integrace - fázi, ve které se proces stávání se sebou samým (Becoming Self) přestává rozvíjet a začíná se soustřeďovat.

Radiant v astronomii neoznačuje skutečný zdroj pohybu. Meteory se nepohybují z jednoho bodu - až perspektiva je vztahuje k jednomu místu na obloze. Ukazuje, že směr není vlastností pohybu, ale vzniká až v našem vnímání.

Zatímco se na obloze pohyb zdánlivě rozbíhá, vnitřní zkušenost se naopak postupně soustřeďuje - k bodu, který se neukazuje jako počátek, ale jako střed.

Radiant tak není počátkem, ale rozpoznáním.

U Alžběty Josefy se tento princip promítá do Polaris, stálé hvězdy severu, která je symbolem vnitřní osy, duchovního středu, jenž pomáhá s orientací v temnotě. Stává se bodem, který neurčuje směr, ale umožňuje jej nalézt.

Jungovský archetyp Self, sebe sama, se zde neobjevuje jako cíl, ale jako struktura - jako místo, ve kterém se protiklady setkávají, aniž by se vzájemně rušily.

Světlo a stín zde nepůsobí jako opozice, ale jako podmínky vzniku. Jejich vzájemným prostupováním vzniká barva - prostor, ve kterém se vědomí formuje.

Zuzana Badinková ve své tvorbě objevuje, jak nánosy barev vytvářejí odstíny. Jak stejná barva může ve vrstvách působit na náš zrak pokaždé jinak, a přesto zůstává ve své podstatě stejná. Proměna tak znamená prohloubení.

Monika Žáková zkoumá, jak si materiál může uchovávat paměť - jak může být otiskem tvarů a struktur, které jsou již dávno pryč.
To, co není viditelné, přesto zůstává přítomné.

František Jungvirt dává sklu, této transparentní, a zároveň pevné i křehké hmotě, svůj nezaměnitelný tvar a barevný gradient. Barvy se postupně proměňují, stejně jako naše vědomí sebe sama. Přechod zde není hranicí, ale procesem.

Radiant tak označuje bod, ke kterému se zkušenost vztahuje, aniž by jej bylo možné lokalizovat.

Proces individuace zde nevrcholí nalezením, ale integrací.

Ne jako návrat k tomu, kým jsme byli,
ale jako setrvání v tom, kým jsme se stali.

‍