Ilona Koroman

Pootevřené dveře. Okno bez rolet. Nahá dívka v koupelně, která si vás nevšímá. Prázdná tramvajová trať v noci. Nic se neděje, a přesto máte pocit, že se něco stane. Ilona Koroman (nar. 1998) je pražská malířka s maďarsko-ukrajinskými kořeny, jejíž obrazy mají atmosféru filmového kadru. Diplomovou práci na AVU měla podle Forbesu vyprodanou a jen pár měsíců po absolutoriu otevřela první velkou samostatnou výstavu v Bold Gallery, kterou týdeník Respekt vybral jako výstavu týdne. Pojďme se společně podívat, proč je Ilona Koroman jedním z nejzajímavějších nových jmen současné české malby.

Z Ukrajiny do pražských ateliérů

Ilona Koroman dospívala na západě Ukrajiny a v roce 2014 se přestěhovala za rodiči do Česka. Jak sama zdůrazňuje, hlavním důvodem byla touha studovat umění, ne politická situace. Po přípravném roce, během kterého hledala vlastní styl, se napoprvé dostala na Akademii výtvarných umění v Praze.

Studium nebylo jednoduché. Figurální malba (malba lidské postavy) tehdy na škole příliš v oblibě nebyla a podle jejích slov se mezi spolužáky cítila jako exot. U obhajob slýchala, že její motivy připomínají socialistické umění. Nejtvrdší kritika ji ale podle vlastních slov posunula nejvíc.

Prošla třemi ateliéry: Malbou I Roberta Šalandy a Lukáše Machalického, Malbou III Josefa Bolfa a Marka Hoška a nakonec ateliérem kresby Alice Nikitinové a Matyáše Smetany, kde v roce 2025 absolvovala. Klíčový pro ni byl i semestr na Accademia di Belle Arti v italské Carraře, který rozšířil její zájem o materiál a vedl ji k sochařství, odlévání do bronzu i ke světlejší paletě.

Olej, který se nikam nespěchá

Začínala s kvašem (krycí vodovou barvou) na papíře. Dnes maluje olejem na velká plátna, která si sama napíná a penetruje (připravuje podklad, aby barva dobře držela). Kupované podklady nepoužívá, kontrola nad materiálem je pro ni zásadní. Olej podle ní vyžaduje trpělivost, kdežto tempera (barva pojená vaječným žloutkem) slouží k zachycení okamžiku.

Na jejích obrazech převládají zemité tóny, hnědé a okrové, v kontrastu se silným světlem a hlubokými stíny. Zpočátku malovala podle skutečných míst a fotografií. Dnes své obrazy konstruuje: spojuje skutečné předlohy s fantazií a s inspirací staršími mistry.

A tady začíná být Ilona Koroman opravdu zajímavá. Baví ji raná renesance, doba, kdy malíři ještě neovládali dokonalou perspektivu. Pro diplomovou práci ji inspiroval benátský malíř Vittore Carpaccio, jehož kompozice záměrně posunula k surrealistické perspektivě. Stěny se prodlužují, místnosti jsou nepřirozeně vysoké, prostor nesedí. A právě tahle drobná nesrovnalost vytváří zvláštní, snové napětí.

Všimněte si i světla. U Ilony Koroman nebývá jen osvětlením scény, ale hlavním hrdinou obrazu. Rozsvícené okno v tmavém domě, ostrý pruh slunce na dlažbě, noční lampa nad prázdnou silnicí. Světlo určuje náladu dřív, než rozpoznáte, co se na obraze odehrává. A právě proto působí její malba spíše jako zastavený filmový záběr než jako inscenovaná scéna.

Okno jako hranice

Co na obrazech Ilony Koroman uvidíte? Okna, interiéry, ateliéry, koupelny, sídliště, tramvajové linky, prázdné silnice a noční město. Osamělé postavy, opuštěné předměty, stará kovová židle s umakartovým sedákem. Každodennost, kterou její imaginace proměňuje v zážitek, jenž si zapamatujete.

Okno je pro ni hranicí mezi soukromým a veřejným, která ale funguje i obráceně: někdy je pozorovanou ona sama. Diplomová série Za oknem tak klade otázku, kdo se vlastně dívá a kdo je viděn. A co vy, divák či divačka? Nestáváte se před jejím obrazem tak trochu voyeurem (tím, kdo tajně pozoruje cizí soukromí)?

Mnoho lidí od ní kvůli původu očekává, že bude malovat válku. Ona ale sází na každodennost. „Umění přece nemusí řešit jen složitá témata,” řekla pro Forbes. Chce, aby její obrazy oslovovaly samy o sobě, ne kvůli tomu, odkud pochází. Angažovaná může být malba podle ní nanejvýš nepřímo, ztišeně.

Kritik Jan H. Vitvar v Respektu zasadil její obrazy do české tradice civilismu Skupiny 42 (umělců čtyřicátých let, kteří malovali město, periferii a obyčejného člověka). Na první pohled přitom podle něj působí spíše nedomácky. Zkuste to příště sami: najděte v jejím obraze detail, který k realitě nepatří. Je to příliš vysoká stěna, či podivné světlo? A změní to, jak celou scénu čtete?

Klíčovou dírkou: první velká výstava

Od 14. ledna do 14. února 2026 představila v pražské Bold Gallery samostatnou výstavu Klíčovou dírkou. Galeristé Oldřich Hejtmánek a Petra Makuková jí ji nabídli po úspěchu diplomové práce. Kurátor Radek Wohlmuth rozdělil zhruba dvacet nových obrazů, vzniklých asi za půl roku, do nočního a denního světelného režimu, které se střídají v jediném prostoru.

Klíčová dírka je tu metaforou pohledu, který nikdy není neutrální. Je v něm zvědavost i touha. Kurátor přirovnává atmosféru výstavy k Hitchcockovu filmu Okno do dvora. Obraz Poznání zase pracuje s Malevičovým Červeným čtvercem, jehož čtverce malířka zašifrovala i do dlažby. Hledáte rádi skryté odkazy? Tady si přijdete na své.

Kde ji uvidíte a proč ji sledovat

Už během studií dvakrát vystavovala v pražské HIDDEN Gallery, na výstavě Hygge a na vánočním pop-upu v roce 2023. V edici HIDDEN éditions vydala i limitovanou sérii šesti originálních kvašů. Galerie s ní natočila také podcast Behind the Window o její diplomové práci. Dnes ji najdete v nabídce Bold Gallery.

Proč sledovat Ilonu Koroman? Diplomová práce zaujala sběratele a sběratelky i galeristy, první samostatnou výstavu vybral Respekt jako výstavu týdne a psaly o ní Vogue, Seznam Zprávy i Forbes. Kritici ji srovnávají s malířkou Moemi Yamamoto, další výraznou absolventkou AVU. Její malba je tichá, a přesto nepřehlédnutelná, s vlastním výtvarným jazykem, který spojuje ranou renesanci, film a dnešní město.

Pokud se chystáte do Prahy, sledujte program Bold Gallery v Holešovicích a podívejte se na její plátna zblízka. Nahlédněte klíčovou dírkou. Možná se vám nebude chtít odejít. Čím víc umění kolem nás, tím bohatší život.