Sára Konečná

Rozpálená prkna sauny, studené nohy, modré monochromní plátno. Výřez těla tak blízký, že se mění v krajinu. A všechno namalované bez jediného tahu štětcem. Sára Konečná (nar. 2002) maluje airbrushem a ještě jako studentka pražské Akademie výtvarných umění sbírá jednu výstavu za druhou. Galeristé ji přirovnávají k nejvýraznějším malířům její generace. Pojďme se společně podívat, proč stojí za to ji sledovat.

Vyučená grafička, která objevila malbu

Cesta Sáry Konečné k malbě byla nečekaná. Vystudovala Střední průmyslovou školu grafickou v Praze a malbu původně vůbec neplánovala. „Malbu jsem nestudovala, jsem vyučený grafik,” říká v rozhovoru pro Forbes. V grafice ale necítila takové zapálení jako její spolužáci, a tak se rozhodla zkusit štěstí na AVU.

Napoprvé to nevyšlo. Na Akademii výtvarných umění se dostala až na druhý pokus. Jak sama vzpomíná, nejvíc jí pomohly měsíce, kdy se zavřela v ateliéru a jen malovala. Dnes studuje v ateliéru Malba I, který vedou Robert Šalanda a Jan Kostohryz. Ze stejného ateliéru vzešel například i malíř Petr Dejmek. O to zajímavější je, že si Sára v klasicky malířském prostředí našla úplně vlastní cestu, a to doslova bez štětce.

Kompresor ze skladu

A jak se k airbrushi dostala? Úplnou náhodou. Na AVU se cítila pozadu za spolužáky, kteří měli s klasickou malbou víc zkušeností. Pak ve skladu našla zapadlý kompresor. Podle jejích slov to byl způsob, jak překonat krizi. Z nouzového řešení se stal její autorský podpis.

Airbrush (malířská stříkací pistole poháněná stlačeným vzduchem) jí umožňuje vytvářet plynulé barevné přechody, které by štětcem šly jen těžko. Pracuje přitom s maskovací páskou, která odděluje jednotlivé části obrazu. Ty barví postupně, jednu po druhé, a výslednou podobu uvidí až ve chvíli, kdy odlepí poslední kus pásky. Páska tak není jen pomůcka, ale i kresebná plocha.

Airbrush přitom není v umění žádná novinka. Dlouho patřil hlavně reklamě, ilustraci a obalům hudebních desek a do galerií ho ve větší míře přinesli až američtí hyperrealisté v sedmdesátých letech. Sára Konečná ho ale nepoužívá k fotografické přesnosti. Využívá jeho měkkost, schopnost rozprostřít barvu jako mlhu a vytvořit světlo, které jako by vycházelo zevnitř obrazu.

Výsledkem jsou čisté barevné plochy, měkké přechody, hloubka a zvláštní atmosféra. Stříkanou barvu kombinuje s plochou malbou, aby vytvořila objem a jemné tónové přechody. Zkuste si to představit: obraz, který malířka celý den maluje a přitom ho vlastně nevidí. Jaké to musí být napětí, když strhává poslední pásku?

Tělo jako zdroj síly

Co na obrazech Sáry Konečné uvidíte? Základem jejích posledních prací je lidské tělo, zkoumané v detailních výřezech. Nejde přitom o erotiku, ale o osobní výpověď. Ženské tělo nevnímá jako křehké, ale jako zdroj síly. The Chemistry Gallery popisuje její tvorbu jako práci s osobními vzpomínkami, tělesností, intimitou a smyslovým prožitkem.

Předchozí cyklus Studený nohy, rozpálená prkna se točil kolem sauny, kde se horko a chlad, napětí a uvolnění potkávají na jednom místě. Vznikla k němu i řada monochromních modrých pláten. Rané práce byly naopak narativní, místy až hororové. Dnes se její malba posouvá k minimalistickým kompozicím, které úsporně vytvářejí prostor i postavy.

Zkuste se u jejích obrazů zastavit a hledat, co přesně vidíte. Je to rameno, či kopec? Koleno, či duna? Výřez je tak blízký, že tělo přestává být tělem a stává se krajinou. A pak se zase vrací. V tom spočívá kouzlo její malby: rovnováha mezi napětím a lehkostí.

Všimněte si i barvy. Modrá u ní nebývá jen chladná, růžová jen sladká. Čisté barevné plochy nesou náladu dřív, než rozpoznáte motiv. Nejdřív na vás obraz zapůsobí jako pocit, teprve potom jako příběh. A možná právě proto si ho zapamatujete.

Hothead a rok plný výstav

Rok 2026 byl pro Sáru Konečnou mimořádně intenzivní. Od dubna do června představila v pražském Domě Radost samostatnou výstavu Hothead, kterou uspořádala The Chemistry Gallery. Galerie ji popsala jako jeden z nejvýraznějších mladých hlasů současné figurativní malby a podle Forbesu byla výstava i komerčně velmi úspěšná. Umělecký ředitel galerie Petr Hájek ji přirovnává k Vojtěchu Kovaříkovi, jednomu z nejsledovanějších českých malířů mladé generace.

Ve stejném roce ji kurátor Radek Wohlmuth zařadil do skupinové výstavy Freeze Frame? v pražské Bold Gallery, kde vystavovala vedle Daniela Balabána, Jakuba Špaňhela či Radky Bodzewicz. Samostatně vystavovala také v táborské galerii Okraje (Ráno co ráno) a v Hidden Gallery na Žižkově. Připravuje výstavu se sochařkou Terezou Štětinovou v galerii European Arts.

Sama přitom zůstává nohama na zemi. Přiznává, že když nabídky výstav přicházejí ještě během studia, má člověk pocit, že je nemůže odmítnout. Tři výstavy v jednom roce ale už opakovat nechce, aby nevyhořela. Do budoucna se chce věnovat transformaci, mezilidským vztahům, vnitřnímu rozpoložení a klidu.

Kde ji uvidíte a proč ji sledovat

Sára Konečná patří k nejmladším jménům současné české malby. Její obrazy se objevily v The Chemistry Gallery, v Bold Gallery, v Galerii Okraje i v Hidden Gallery, a to vše ještě před dokončením studia.

Proč ji sledovat? Má rozpoznatelný rukopis, který si vybudovala vlastní cestou, a techniku, kterou v české malbě nevidíte často. Zájem galerií a sběratelů a sběratelek už během studia je silný signál. A pokud se potvrdí přirovnání ke generačním vrstevníkům, kteří se během pár let dostali do důležitých sbírek, je teď ideální chvíle začít její tvorbu sledovat.

Pokud se chystáte do Prahy, sledujte program The Chemistry Gallery a Bold Gallery a podívejte se na její plátna zblízka. Uvidíte, jak se barva rozprostírá jako mlha a jak z ní vystupuje tělo plné síly. Čím víc umění kolem nás, tím bohatší život.