Zápůjčka díla na výstavu

Jak zápůjčka díla funguje v praxi?

Instituce pošle žádost s názvem výstavy, termínem a místem a obě strany pak podepíší smlouvu o výpůjčce. Vypůjčitel obvykle hradí balení, převoz i pojištění „z hřebíku na hřebík“ (anglicky nail to nail, tedy od sejmutí ze zdi u vás až po návrat zpět). Stav díla se zapisuje do protokolu (condition report) při odjezdu, příjezdu i návratu. U cenných děl může zapůjčitel trvat na kurýrovi, který dílo doprovází a dohlíží na instalaci. Na popisce pak stojí, odkud dílo pochází.

Jaké má zápůjčka díla výhody a rizika?

Hlavní výhodou je prestiž. Do dokumentace díla přibude řádek „vystaveno“, a ten zvedá cenu i váhu díla. Dílo, které viselo v Národní galerii, v Tate či v Centre Pompidou, se prodává úplně jinak než dílo, které viselo jen u vás nad gaučem. Rizikem je každá manipulace, převoz a změna klimatu. A také to, že vám dílo bude několik měsíců chybět doma. Stojí ta prázdná stěna za to? U dobré výstavy téměř vždy.

Na co se připravit, když si vaše dílo vyžádá instituce?

Než smlouvu podepíšete, ujasněte si pojistnou hodnotu díla, podmínky výstavního prostoru (světlo, teplota, vlhkost) a kdo platí jaké náklady. Vyžádejte si kopii protokolu o stavu díla a po výstavě katalog, ve kterém je dílo uvedené. Obojí uložte do složky ke sbírce, protože z toho jednou poskládáte provenienci. A co když dílo vlastníte jen podílem? V Art Part Clubu se o zápůjčky stará klub, stejně jako o depozitář, pojištění a dokumentaci.

— Anna Pulkertová, zakladatelka Art Part Clubu

Související pojmy: Výstavní historie · Provenience · Pojištění umění · Institucionální sbírky · Sólová výstava v instituci