Koncepce sbírky

Jak koncepce sbírky vypadá v praxi?

Nejslavnějším příkladem jsou Herbert a Dorothy Vogelovi z New Yorku. On pracoval na poště, ona jako knihovnice, a od roku 1962 sbírali minimalismus a konceptuální umění, převážně práce na papíře. Kupovali přímo od umělců a umělkyň, ze skromných příjmů a do bytu s jednou ložnicí na Manhattanu. Za padesát let nashromáždili přes čtyři tisíce děl a první velký dar předali roku 1992 Národní galerii umění ve Washingtonu. Jasná nit a jasné limity z nich udělaly sběratele světového formátu.

Jaké má koncepce sbírky výhody a rizika?

Koncepce chrání před nahodilými nákupy pod tlakem chvíle a usnadňuje rozhodování, co koupit a co nechat být. Sbírka s jasnou linkou má navíc větší výpovědní hodnotu pro kurátory, instituce i budoucí kupce, protože vypráví příběh. Rizikem je přílišná přísnost. Koncepce, kterou si jednou definujete, by vás neměla svazovat natolik, abyste přestali objevovat, co vše umění ve své rozmanitosti nabízí. Sbírka se může vyvíjet spolu s vaším vkusem.

Jak koncepci své sbírky najít?

Začněte tím, co vás oslovuje a co vás donutí se zastavit. Projděte díla, která už máte, a hledejte, co mají společného. Moji vlastní sbírku třeba charakterizuje obdiv k experimentům. Miluju, když umělci a umělkyně pracují s různými médii, s intarzií, látkou, výšivkou, dřevem, kovem či sklem a posouvají hranice daného média. Svou nit si zkuste napsat do jedné věty. Sbírka totiž nemusí být velká ani drahá, musí být vaše.

— Anna Pulkertová, zakladatelka Art Part Clubu

Související pojmy: Tříbení vkusu · Institucionální sbírky · Kritéria kvalitního umění · Single owner collections · Intarzie