Depozitář

Jak depozitář funguje v praxi?

Dobrý depozitář drží stálou teplotu a vlhkost, protože dílům škodí hlavně jejich výkyvy. Stedelijk například pro práce na papíře udržuje 18 až 20 °C a relativní vlhkost kolem 50 procent, kovy ukládá do sušší zóny a hlídá i škůdce. Zvláštní kategorií jsou svobodné celní sklady (freeports), kde se clo a daně odkládají, dokud zboží zůstává uvnitř. Nejznámější je ženevský, jehož počátky sahají do roku 1888. V roce 2013 v něm podle odhadů leželo kolem 1,2 milionu uměleckých děl.

Jaké má depozitář výhody a rizika?

Výhodou depozitáře je profesionální péče, kterou běžný byt nezajistí: žádný radiátor, vlhký sklep ani přímé slunce, před kterými v Edutéce varujeme. Na druhé straně stojí nájemné, které platíte, i když dílo nikdo nevidí. A umění, které jen leží v bedně, vám radost nepřinese. Svobodné sklady mají navíc pověst neprůhlednosti, švýcarské úřady proto od roku 2009 vyžadují vedení inventářů včetně jmen vlastníků. Kolik děl v nich asi jen čeká na příští prodej?

Pro koho se depozitář hodí a jak začít?

Depozitář se hodí sběratelům a sběratelkám, kterým dochází stěny, dále při stěhování či rekonstrukci a u děl, jejichž hodnota přesahuje to, co ohlídá domácí zabezpečení. Při výběru se ptejte na klima, zabezpečení, pojištění a odborný převoz. Ve spolunákupu Art Part Clubu tuto starost nemáte: klub dílo uloží do depozitáře, zajistí pojištění, dokumentaci i zápůjčky na výstavy. A když budete chtít, můžete si dílo zapůjčit domů a žít s ním.

— Anna Pulkertová, zakladatelka Art Part Clubu

Související pojmy: Pojištění umění · Frakční vlastnictví · Zápůjčka díla na výstavu · Institucionální sbírky · Kustod