Zrodil se kolem roku 1850 a jeho tváří se stal Courbet. Jeho obří Pohřeb v Ornans (1849 až 1850), široký přes šest a půl metru a dnes v pařížském Musée d'Orsay, pobouřil Salon tím, že venkovskému pohřbu dal rozměr historické malby. Když porota Světové výstavy v roce 1855 část jeho obrazů odmítla, postavil si hned vedle vlastní Pavilon realismu. Paradox? Směr vrcholil ve chvíli, kdy nastupovala fotografie, a právě ta umělcům brzy umožnila od realismu se osvobodit. Cestu tím otevřela impresionistům.
Vedle Courbeta k realismu patří Jean-François Millet se svými rolníky a Honoré Daumier, který s ironií kreslil pařížskou společnost. Českou stopu píše Karel Purkyně (1834 až 1868), syn fyziologa Jana Evangelisty Purkyně, kterého v Paříži zasáhla právě Courbetova malba. Jeho Podobizna kováře Jecha z roku 1860 ze sbírky Národní galerie Praha patří k vrcholům českého realismu. Pozor na záměnu se socialistickým realismem, který byl u nás po roce 1948 státem nařízenou doktrínou, ne svobodně vzniklým směrem.
Realisté 19. století jsou na trhu tišším segmentem než impresionisté, kteří na ně navázali. Courbetův aukční rekord drží obraz Femme nue couchée (Ležící akt) z roku 1862, který se v roce 2015 vydražil v Christie's za 15,3 milionu dolarů. Pro srovnání, Monetovy Kupky sena (Meules) se v roce 2019 prodaly za 110,7 milionu dolarů. Realistický pohled přitom žije dál v současné figurativní malbě. Sběratelé a sběratelky se často hlásí k abstrakci, při nákupu ale nezřídka sáhnou po figuře. Možná proto, že v ní poznávají sami sebe.
— Anna Pulkertová, zakladatelka Art Part Clubu
Související pojmy: Hyperrealismus · Impresionismus · Fotografie · Moderní umění · Staří mistři