Alokace portfolia do umění říká, jakou část majetku dává smysl v umění držet. Umění tu nefiguruje jako spekulace, ale jako způsob, jak rozložit hodnotu vedle akcií či nemovitostí.

Dědická daň je daň, kterou dědic platí z hodnoty zděděného majetku, tedy i z umělecké sbírky. V zahraničí bývá vysoká, a proto výrazně ovlivňuje, kdy a jak se sbírky objeví na trhu.

Emoční hodnota vs. investice popisuje, že umění se kupuje srdcem i rozumem. Emoce jsou na prvním místě, ale dobrou volbu se dá podložit i čísly.

Fondy kvalifikovaných investorů jsou investiční fondy zaměřené na umění. Jsou cestou pro toho, kdo chce do umění vstoupit, ale nechce se sám starat o výběr a správu jednotlivých děl.

Frakční vlastnictví znamená, že se o jedno umělecké dílo dělí více lidí, každý vlastní jeho podíl. Je to způsob, jak se ke sběratelství dostat i bez milionů na účtu, a jeden z nejrychleji rostoucích trendů na trhu s uměním.

Generace sběratelů popisuje, jak různě nakupují lidé podle věku a vkusu. Každá generace hledá na trhu s uměním něco jiného, od statusu po nové formy vlastnictví.

Investiční horizont je doba, po kterou dílo držíte, než dává smysl ho prodat. Umění není rychlý obchod, a tak se počítá spíš na roky než na měsíce.

Kolaterální půjčka je úvěr, u něhož slouží sbírka umění jako zástava (kolaterál). V zahraničí běžná služba, u nás zatím spíš výjimka — a příležitost, kam trh teprve poroste.

Kritéria kvalitního umění jsou čtyři vodítka, podle nichž lze rozpoznat dílo, které má šanci obstát v čase i na trhu (investiční kvalita). Jde o inovativnost, poučenost historií, aktuálnost a věrnost umělce svému poslání.

Likvidita (jak snadno, rychle a za kolik dílo v případě potřeby prodáte) je často opomíjené, a přitom klíčové riziko sběratelství. Umění totiž není akcie, kterou zpeníte během vteřiny.

Pravidlo 3D je sběratelská zkratka pro tři životní situace, kvůli kterým se na trh nejčastěji dostanou velké sbírky. Vysvětluje, proč se zrovna teď objeví dílo, které bylo desítky let mimo dohled.

Single owner collection je aukce věnovaná sbírce jediného uznávaného sběratele (aukce jednoho vlastníka). Společný původ a příběh táhnou ceny všech položek nahoru, protože kupující získává i kus kurátorského vkusu.

Tříbení vkusu je postupné zjemňování schopnosti rozeznat kvalitu a hloubku uměleckého díla. Rozvíjí se časem a zkušeností, podobně jako u vína.

Umělec jako značka je autor, který kromě samotných děl buduje i svou rozpoznatelnost, jméno a přítomnost na trhu. Silná značka drží poptávku, ale zároveň autora zavazuje.

Podíl žen na trhu s uměním roste na obou stranách — jako sběratelek i jako oceňovaných umělkyň. Trh přitom systematicky znovuobjevuje autorky, které dřív zůstávaly ve stínu.

Zhodnocení umění v čase říká, jak roste hodnota díla, které držíte. Umění dokáže vydělat, ale vždy s rizikem a spíš na delší trať než přes noc.