Abstrakce je umělecký přístup, který se vzdává věrného zobrazování reality a nechává promlouvat samotnou barvu, tvar, linii či rytmus. Název pochází z latinského abstractus, tedy odtažitý, a od počátku 20. století proměnil to, co od obrazu čekáme.

Poválečná americká abstrakce, s níž se po roce 1945 stal centrem uměleckého světa New York namísto Paříže. Patří k nejsilnějším a nejdražším segmentům trhu s uměním.

Art brut je umění tvořené mimo instituce a akademický rámec, často autory s duševní nemocí (art brut, „syrové umění“). Pojem razil Jean Dubuffet, v českém kontextu sem patří Anna Zemánková a na trhu o něj roste zájem.

Art Deco je dekorativní a elegantní styl dvacátých a třicátých let dvacátého století, který spojuje geometrii s luxusními materiály a dodnes působí noblesně a nadčasově.

Digitální umění vzniká za pomoci digitálních technologií, softwaru či algoritmů a dnes sahá od digitální grafiky až po díla založená na datech a umělé inteligenci. Za pár desetiletí se z okrajového experimentu stala plnohodnotná součást galerijní i aukční scény.

Expresionismus je umělecký směr zaměřený na vyjádření emocí, vnitřních stavů a subjektivního prožitku. Místo věrného obrazu světa nabízí obraz duše, často s barvou ostrou jako nerv a s linií napjatou k prasknutí.

Fauvismus je malířský směr z počátku 20. století, který proslul výbušnou barevností a uvolněnou formou. Barvu osvobodil od reality a nechal ji zpívat čistě pro radost, energii a silný cit.

Hyperrealismus je malba tak věrná skutečnosti, že ji na první pohled snadno zaměníte za fotografii (hyperrealismus). Poptávka po ní bývá kolísavá; v Česku ji reprezentuje třeba Jan Mikulka.

Impresionismus je malířský směr z poslední čtvrtiny 19. století, který místo detailu honil světlo, okamžik a atmosféru. Kdysi vysmívaný, dnes patří k nejdražším a nejoblíbenějším kapitolám dějin umění.

Informel je poválečná strukturální abstrakce, která staví na hmotě, materiálu a náhodě, a v Československu se stal hlavní neoficiální uměleckou tendencí.

Kawaii je estetika roztomilosti, tedy dětsky působících, milých postaviček, která je obzvlášť silná v asijském a současném umění. Sází na to, že líbivé a hravé může být zároveň hluboké.

Kitsch art je kategorie, která vědomě balancuje mezi kýčem a vysokým uměním a z banálního, líbivého motivu dělá sběratelský objekt. Hraje si s tím, kde vlastně končí kýč a začíná umění.

Konceptuální umění staví na myšlence, ne na tom, jak dílo vypadá. Uměleckým dílem tak může být text na zdi, performance, instrukce v obálce či pouhá idea, kterou máte v hlavě.

Kubismus je malířský a sochařský směr, který rozkládá skutečnost do geometrických tvarů a několika úhlů pohledu naráz. Název vychází z francouzského slova cube, tedy krychle.

Minimalismus nechává stranou emoce i příběhy a soustředí se na samotnou podstatu objektů, tedy na jejich tvar, barvu, materiál a prostor, který zabírají. Je to umění, které říká méně, aby vyniklo to podstatné.

Moderní umění zahrnuje zhruba období od 60. let 19. století do 60. let 20. století, tedy dobu, kdy se umělci vědomě odvrátili od akademických pravidel a začali hledat úplně nové formy. Nezaměňujme ho ale s uměním současným, které vzniká teprve dnes.

Op-art (optické umění) je směr, který si pomocí geometrie a ostrých kontrastů pohrává s naším okem tak, že se plocha zdánlivě vlní a hýbe, přestože je docela nehybná.

Orfický kubismus je termín, kterým Guillaume Apollinaire pojmenoval barevnou, hudebně laděnou větev kubismu (orfismus). U Františka Kupky kolem výstavy roku 1912 se stal předzvěstí čisté abstrakce.

Performance je živé, časově i prostorově ohraničené vystoupení, v němž je hlavním médiem samo tělo umělce či umělkyně. Odehraje se tady a teď, jednou provždy, a přesně v té pomíjivosti je její kouzlo.

Umělecký směr šedesátých let, který si za námět bere konzum, reklamu, komiks a celebrity. V čele s Andym Warholem se z něj stal jeden z nejžádanějších segmentů trhu s uměním.

Poválečné umění je tvorba zhruba od roku 1945 do šedesátých let, která reaguje na prožitou válku, rozdělený svět i nastupující konzum. Pro sběratele je to lákavé pásmo mezi klasikou a současností.

Běžný předmět povýšený na umělecké dílo, jehož princip zavedl Marcel Duchamp. Otevřel dveře konceptuálnímu umění, minimalismu i pop artu.

Sociálně angažované umění je tvorba, jejímž materiálem nejsou barvy či kámen, ale práce s lidmi, komunitou a společenským tématem. Dílem se tu stává samotné setkání a to, co mezi lidmi vznikne.

Současné umění reflektuje aktuální společenská témata a není definováno slohem, nýbrž časem a přístupem. Je to nejdynamičtější a nejživější patro celého trhu s uměním.

Suprematismus je ryze geometrická abstrakce Kazimira Maleviče, která odmítá napodobovat skutečnost a hledá čistou formu tvořenou jen jednoduchými tvary a barevnými plochami.

Umělecký směr, který otevírá dveře snům, nevědomí a iracionálnu a čerpá z Freudových myšlenek. Vznikl ve dvacátých letech kolem manifestu Andrého Bretona a dodnes patří k nejvíce sběratelsky vyhledávaným kapitolám moderního umění.